0,0 → 1,549 |
\documentclass[12pt,notitlepage,fleqn]{article} |
|
\usepackage[czech]{babel} |
\usepackage[pdftex]{graphicx} |
\usepackage{fancyhdr,multicol} %nastavení češtiny, fancy, grafiky, sloupce |
\usepackage[utf8]{inputenc} %vstupni soubory v kodovani UTF-8 |
\usepackage[a4paper,text={17cm,25cm},centering]{geometry} %nastavení okrajů |
\usepackage{rotating} |
|
\begin{document} |
|
\section*{Řešení 6. zadané úlohy - Jakub Kákona} |
|
\begin{enumerate} |
|
\item |
|
Spočítáme matici řiditelnosti systému |
|
\begin{equation} |
C = \left[ B, AB, A^2B, A^3B \right] = |
\left[ \begin{array}{cccccccc} |
0 & 0 & 0 & 0 & 1 & 0 & 4 & 1 \\ |
1 & 1 & 0 & 1 & -3& 0 & -10 & -3 \\ |
0 & 0 & 1 & 0 & 4 & 1 & 13 & 4 \\ |
0 & 1 & 0 & 0 & -1& 0 & -1 \\ |
\end{array} |
\right] |
\end{equation} |
|
Protože tato matice má hodnost pouze 4. Tak obsahuje zbytečné vektory. Vybereme proto lineárně nezávislé: |
|
|
\begin{equation} |
\tilde{C} = \left[ B, AB, A^2B, A^3B \right] = |
\left[ \begin{array}{cccc} |
0 & 0 & 0 & 1 \\ |
1 & 1 & 0 & -3 \\ |
0 & 0 & 1 & 4 \\ |
0 & 1 & 0 & -1 \\ |
\end{array} |
\right] |
\end{equation} |
|
Indexy řiditelnosti pak jsou |
|
\begin{equation} |
\mu _1=3 \\ |
\mu _2=1 |
\end{equation} |
|
Dále vypočteme inverzní matici k matici $\tilde{C}$ |
|
\begin{equation} |
\tilde{C} ^{-1} = \left[ B, AB, A^2B, A^3B \right] = |
\left[ \begin{array}{cccc} |
0 & 0 & 0 & 1 \\ |
1 & 1 & 0 & -3 \\ |
0 & 0 & 1 & 4 \\ |
0 & 1 & 0 & -1 \\ |
\end{array} |
\right]^{-1}= |
\left[ \begin{array}{cccc} |
2 & 1 & 0 & -1 \\ |
-4 & 0 & 1 & 0 \\ |
1 & 0 & 0 & 0 \\ |
1 & 0 & 0 & 1 \\ |
\end{array} |
\right] |
\end{equation} |
|
Pro sestavení transformační matice P vybereme řádky $q_1, q_2$ na základě zjištěných indexů řiditelnosti. |
|
\begin{equation} |
P = \left[ \begin{array}{c} |
q_1 \\ |
q_1 A \\ |
q_1 A^2 \\ |
q_2 \\ |
\end{array} |
\right]\\ |
\sigma_1 = \mu _1 = 3, \sigma = \mu _1 + \mu _2 = 4 |
\end{equation} |
|
Z matice $\tilde{C} ^{-1}$ bude proto k sestavení transformační matice P použit 3. a 4. řádek |
|
\begin{equation} |
q_1 = \left[ \begin{array}{cccc} |
1 & 0 & 0 & 0 \\ |
\end{array} |
\right]\\ |
q_2 = \left[ \begin{array}{cccc} |
1 & 0 & 0 & 1 \\ |
\end{array} |
\right]\\ |
\end{equation} |
|
\begin{equation} |
P = \left[ \begin{array}{c} |
q_1 \\ |
q_1 A \\ |
q_1 A^2 \\ |
q_2 \\ |
\end{array} |
\right]= |
\left[ \begin{array}{cccc} |
1 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 1 & 0 \\ |
-1 & 1 & 4 & -1 \\ |
1 & 0 & 0 & 1 \\ |
\end{array} |
\right]\\ |
\end{equation} |
|
\begin{equation} |
P^{-1}=\left[ \begin{array}{cccc} |
1 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & -4 & 1 & 1 \\ |
0 & 1 & 0 & 0 \\ |
-1 & 0 & 0 & 1 \\ |
\end{array} |
\right]\\, |
\end{equation} |
|
Nyní přetransformujeme matice A a B pomocí nalezené matice P. |
|
\begin{equation} |
A_c = PAP^{-1}=\left[ \begin{array}{cccc} |
0 & 1 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 1 & 0 \\ |
1 & -3 & 4 & 1 \\ |
1 & 0 & 0 & 0 \\ |
\end{array} |
\right], |
\end{equation} |
|
\begin{equation} |
B_c = PB =\left[ \begin{array}{cc} |
0 & 0 \\ |
0 & 0 \\ |
1 & 0 \\ |
0 & 1 \\ |
\end{array} |
\right], |
\end{equation} |
|
|
\item |
|
Vlastní číslo $\lambda$ je neřiditelné v případě, že bude platit: |
|
\begin{equation} |
h[\lambda _i I - A, B] < n |
\end{equation} |
|
$n$ je řád systému. Pro určení podmínky řiditelnosti systému (A, B) vyjdeme z obecného tvaru matic. |
|
\begin{equation} |
A = \left[ \begin{array}{cccc} |
\lambda _1 & 0 & \cdots & 0 \\ |
0 & \lambda _2 & & \vdots \\ |
\vdots & & \ddots & 0 \\ |
0 & \cdots & 0 & \lambda _n \\ |
\end{array} |
\right]\\ |
B = \left[ \begin{array}{cccc} |
b_{11} & b_{12} & \cdots & b_{1n} \\ |
b_{21} & b_{22} & & \vdots \\ |
\vdots & & \ddots & \vdots \\ |
b_{m1} & \cdots & \cdots & b_{mn} \\ |
\end{array} |
\right]\\ |
\end{equation} |
|
V důsledku toho, že matice A je diagonální a obsahuje tedy přímo vlastní čísla. Tak dosazením vlastního čísla do výše uvedeného vzorce bude hodnost matice A snížena minimálně o jedna. (v závislosti na algebraické násobnosti vlastního čísla.) |
Pokud ale budou všechny řádky matice B lineárně nezávislé, tak hodnost testovací matice $h[\lambda _i I - A, B]$ nebude snížena pod $n$ a systém bude řiditelný. V opačném případě, pokud matice B nebude mít vhodnou lineární nezávislost, tak systém bude neřiditelný. |
|
\item |
Je potřeba zjistit vlastní čísla matice A. |
|
\begin{equation} |
\det (\lambda I - A) = |
\det \left[ \begin{array}{cccc} |
\lambda & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & \lambda & 0 & 0 \\ |
0 & -1 & \lambda & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & \lambda + 1 \\ |
\end{array} |
\right]= |
\lambda \det \left[ \begin{array}{ccc} |
\lambda & 0 & 0 \\ |
-1 & \lambda & 0 \\ |
0 & 0 & \lambda + 1 \\ |
\end{array} |
\right] |
= \lambda ^3 (\lambda + 1) |
\end{equation} |
|
Vlastní čísla matice pak jsou: |
|
\begin{equation} |
\lambda _{1} = -1 \\ \lambda _{2,3,4} = 0 |
\end{equation} |
|
Dále potřebujeme matici pozorovatelnosti systému |
|
\begin{equation} |
O = \left[ \begin{array}{c} |
C \\ |
AC \\ |
A^2C \\ |
A^3C \\ |
\end{array} |
\right] |
= \left[ \begin{array}{cccc} |
0 & 0 & 1 & 0 \\ |
1 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 1 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & 0 \\ |
\end{array} |
\right] |
\end{equation} |
|
Stav je nepozorovatelný, pokud je součástí jádra matice O. tj. $x \in ker(O)$ |
|
Hledáme proto řešení soustavy: |
|
\begin{equation} |
\left[ \begin{array}{cccc} |
0 & 0 & 1 & 0 \\ |
1 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 1 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & 0 \\ |
\end{array} |
\\ |
\right] |
\left[ \begin{array}{c} |
a \\ |
b \\ |
c \\ |
d \\ |
\end{array} |
\right] = 0 |
\end{equation} |
|
\begin{equation} |
N(0) = \left[ \begin{array}{c} |
0 \\ |
0 \\ |
0 \\ |
1 \\ |
\end{array} \right] |
\end{equation} |
|
Dále hledáme transformační matici $Q = [Q_o, v_1]$ , která umožní vytvořit standardní formu nepozorovatelných systémů. $v_1$ je vektor z nepozorovatelného podprostoru systému a $Q_o$ je matice složená z lineárně nezávislých vektorů matice O. |
|
\begin{equation} |
Q = \left[ \begin{array}{cccc} |
0 & 1 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 1 & 0 \\ |
1 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & 1 \\ |
\end{array} |
\right] |
\end{equation} |
|
Nyní můžeme sestavit standardní tvar. |
|
\begin{equation} |
\tilde{A} = Q^{-1} A Q = |
\left[ \begin{array}{cccc} |
0 & 0 & 1 & 0 \\ |
1 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 1 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & 1 \\ |
\end{array} |
\right] |
\left[ \begin{array}{cccc} |
0 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 1 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & -1 \\ |
\end{array} |
\right] |
\left[ \begin{array}{cccc} |
0 & 1 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 1 & 0 \\ |
1 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & 1 \\ |
\end{array} |
\right]= |
\left[ \begin{array}{cccc} |
0 & 0 & 1 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & -1 \\ |
\end{array} |
\right] |
\end{equation} |
|
Dílčí bloky matice pak jsou: |
|
\begin{equation} |
\tilde{A}_1 = |
\left[ \begin{array}{ccc} |
0 & 0 & 1 \\ |
0 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 \\ |
\end{array} |
\right]\\ |
\tilde{A}_2 = -1 |
\end{equation} |
|
Dále lze upravit i matici C. |
|
\begin{equation} |
\tilde{C} = CQ = |
\left[ \begin{array}{cccc} |
0 & 0 & 1 & 0 \\ |
1 & 0 & 0 & 0 \\ |
\end{array} |
\right] |
\left[ \begin{array}{cccc} |
0 & 1 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 1 & 0 \\ |
1 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 0 & 0 & 1 \\ |
\end{array} |
\right]= |
\left[ \begin{array}{cccc} |
1 & 0 & 0 & 0 \\ |
0 & 1 & 0 & 0 \\ |
\end{array} |
\right] |
\end{equation} |
|
Z těchto výsledků již zjistíme, že |
|
\begin{enumerate} |
\item Vlastní čísla matice $A_1$, $\lambda _{1,2,3}=0$ jsou pozorovatelná vlastní čísla systému (A, C). |
|
\item Vlastní číslo $A_2 = \lambda _4 = -1$ je nepozorovatelným vlastním číslem. A mód náležící tomuto vlastnímu číslu je nepozorovatelný. |
\end{enumerate} |
|
\item |
|
Vypočteme matici pozorovatelnosti |
|
\begin{equation} |
O = \left[ \begin{array}{c} |
C \\ |
AC \\ |
A^2C \\ |
\end{array} |
\right] |
= \left[ \begin{array}{ccc} |
0 & 1 & 0 \\ |
1 & -2 & 1 \\ |
-2 & 4 & -2 \\ |
\end{array} |
\right] |
\end{equation} |
|
A řiditelnosti systému: |
|
\begin{equation} |
\tilde{C} = \left[ B, AB, A^2B \right] = |
\left[ \begin{array}{cccccc} |
1 & 0 & 0 & 0 & 0 & 0 \\ |
1 & 1 & 0 & 0 & 0 & 0 \\ |
1 & 2 & 0 & 0 & 0 & 0 \\ |
\end{array} |
\right] |
\end{equation} |
|
Dále ještě potřebujeme jádro matice O. |
|
\begin{equation} |
\left[ \begin{array}{ccc} |
0 & 1 & 0 \\ |
1 & -2 & 1 \\ |
-2 & 4 & -2 \\ |
\end{array} |
\right] |
\left[ \begin{array}{c} |
a \\ |
b \\ |
c \\ |
d \\ |
\end{array} |
\right] = 0 |
\end{equation} |
|
|
\begin{equation} |
N(O) = \left[ \begin{array}{c} |
1 \\ |
0 \\ |
-1 \\ |
\end{array} \right] |
\end{equation} |
|
Nyní můžeme určit transformační matici Q. |
|
\begin{equation} |
Q = [v_1, v_2, Q_n] = |
\left[ \begin{array}{ccc} |
1 & 1 & 0 \\ |
1 & 0 & 0 \\ |
1 & -1 & 1 \\ |
\end{array} |
\right] |
\end{equation} |
|
Její inverze je: |
|
\begin{equation} |
Q ^{-1}= |
\left[ \begin{array}{ccc} |
1 & 1 & 0 \\ |
1 & 0 & 0 \\ |
1 & -1 & 1 \\ |
\end{array} |
\right]^{-1} |
= |
\left[ \begin{array}{ccc} |
0 & 1 & 0 \\ |
1 & -1 & 0 \\ |
1 & -2 & 1 \\ |
\end{array} |
\right] |
\end{equation} |
|
Nyní lze určit Kalmanovu formu matic |
|
\begin{equation} |
\tilde{A}= Q^{-1} A Q = |
\left[ \begin{array}{ccc} |
0 & 1 & 0 \\ |
1 & -1 & 0 \\ |
1 & -2 & 1 \\ |
\end{array} |
\right] |
\left[ \begin{array}{ccc} |
0 & 0 & 0 \\ |
1 & -2 & 1 \\ |
0 & 0 & 0 \\ |
\end{array} |
\right] |
\left[ \begin{array}{ccc} |
1 & 1 & 0 \\ |
1 & 0 & 0 \\ |
1 & -1 & 1 \\ |
\end{array} |
\right] |
=\left[ \begin{array}{ccc} |
0 & 0 & 1 \\ |
0 & 0 & -1 \\ |
0 & 0 & -2 \\ |
\end{array} |
\right] |
\end{equation} |
|
\begin{equation} |
\tilde{B}= Q^{-1} B = |
\left[ \begin{array}{ccc} |
0 & 1 & 0 \\ |
1 & -1 & 0 \\ |
1 & -2 & 1 \\ |
\end{array} |
\right] |
\left[ \begin{array}{cc} |
1 & 0 \\ |
1 & 1 \\ |
1 & 2 \\ |
\end{array} |
\right] |
=\left[ \begin{array}{ccc} |
1 & 1 \\ |
0 & -1 \\ |
0 & 0 \\ |
\end{array} |
\right] |
\end{equation} |
|
\begin{equation} |
\tilde{C}= CQ = |
\left[ \begin{array}{ccc} |
0 & 1 & 0 \\ |
\end{array} |
\right] |
\left[ \begin{array}{ccc} |
1 & 1 & 0 \\ |
1 & 0 & 0 \\ |
1 & -1 & 1 \\ |
\end{array} |
\right] |
=\left[ \begin{array}{ccc} |
1 & 0 & 0 \\ |
\end{array} |
\right] |
\end{equation} |
|
\begin{equation} |
\tilde{D}= D = |
\left[ \begin{array}{c} |
0 \\ |
1 \\ |
\end{array} |
\right] |
\end{equation} |
|
|
|
\item |
|
Příklad je podobný příkladu č. 4. z předchozího úkolu. |
|
\begin{enumerate} |
\item |
|
Spočítáme matici řiditelnosti: |
\begin{equation} |
C = \left[ B, AB, A^2B, A^3B \right] |
\end{equation} |
|
U matice vyjde plná hodnost, a systém by proto měl být řiditelný. |
|
\item Když matici B upravíme tak, aby efekt síly $f_2$ byl nulový a přepočítáme matici řiditelnosti, tak vyjde opět plná hodnost. A systém by proto měl být řiditelný ze vstupu $f_1$ |
|
Protože jde o spojitý systém, tak se zde dosažitelnost a řiditelnost nerozlišuje. |
|
Matice B může být upravena i tak, aby efekt síly $f_1$ byl nulový. ale opět vyjde plná hodnost. |
\end{enumerate} |
|
Podobně je to i s dalšími typy určujících matic. (vždy vyjde plná hodnost a systém splňuje podmínky na pozorovatelnost a řiditelnost) |
|
Problémem tohoto příkladu pravděpodobně je špatně podmíněná neceločíselná matice. A použití vhodného numerického řešení. K zjištění problematických stavů. |
|
\end{enumerate} |
\end{document} |