| 52,28 → 52,28 |
|---|
| \end{abstract} |
| |
| \section{Úvod} |
| Rezonanční obvod je zapojení alektronických součástek - Indukčnosti (L), Kapacity (C) a případě i elektrického odporu (R). Vásledkem je celek, který má frekvenčně závislé elektrické vlastnosti. A lze jej použít například, jako dolní frekvenční propust, horní frekvenční propust, pásmovou propust, nebo zádrž. |
| Rezonanční obvod je zapojení elektronických součástek - Indukčnosti (L), Kapacity (C) a případě i elektrického odporu (R). Výsledkem je celek, který má frekvenčně závislé elektrické vlastnosti. A lze jej použít například, jako dolní frekvenční propust, horní frekvenční propust, pásmovou propust, nebo zádrž. |
| |
| \section{Pracovní úkoly} |
| |
| \begin{enumerate} |
| \item Sestavte rezonanční obvod podle obrázku s cívkou bez jádra, frekvenční generátor nastavte do módu obdélnkových pulzů, kapacitní normál Tesla nastavte na kapacitu C = 500pF a určete frekvenci vlastních kmitů rezonančního obvodu. Porovnejte s předpokládanou hodnotou získanou z Thomsonoava vzorce. |
| \item Sestavte rezonanční obvod podle obrázku s cívkou bez jádra, frekvenční generátor nastavte do módu obdélníkových pulzů, kapacitní normál Tesla nastavte na kapacitu C = 500pF a určete frekvenci vlastních kmitů rezonančního obvodu. Porovnejte s předpokládanou hodnotou získanou z Thomsonova vzorce. |
| |
| \item Zobrazte rezonanční křivku na osciloskopu s frekvenčním generátorem v módu s rozmítáním frekvence. Pozorujte a popište změny rezonanční křivky v souvislosti se zasouváním železného jádra. |
| |
| \item Proměřte proudovou rezonanční křivku postaveného obvodu. Totéž měření následně proveďte s nasazeným železným jádrem. Kapacitu normálu při tomto druhém měření zmenšete tak, aby jste dosáhli stejné rezonanční frekvence jako v prvním případe. Znázorněte v jednom grafu společně obě rezonanční křivky a stanovte fitováním činitele jakosti měřených rezonančních obvodů. Určete, jak se změnila indukčnost jádra. |
| |
| \item Proměřte závislost proudu rezonančního obvodu složeného ze vzduchové cívky a ladícího kapacitního normálu Tesla na velikosti kapacity. Zapojení mměřícího obvodu je stejné, jako v úkolu 2. Kapacitu nastavte nejprve ma hodnotu 500pF, naladte rezonanční frekvenci a z ní rozladujte obvod na obe strany zmensovanim a cvětšováním kapacity. Znázorněte graficky naměřené závislosti. |
| \item Proměřte závislost proudu rezonančního obvodu složeného ze vzduchové cívky a ladícího kapacitního normálu Tesla na velikosti kapacity. Zapojení měřícího obvodu je stejné, jako v úkolu 2. Kapacitu nastavte nejprve ma hodnotu 500pF, nalaďte rezonanční frekvenci a z ní rozlaďujte obvod na obe strany zmensovanim a zvětšováním kapacity. Znázorněte graficky naměřené závislosti. |
| |
| \item Určete kapacitu neznámého kondenzátoru, o němž víte, že má kapacitu nemší, než je maximální hodnota kapacity ladícího kondenzátoru Tesla. Měření provedte při pěti různých hodnotách kapacity ladícího kondenzátoru (například: 1100pF, 1000pF, 800pF, 600pF a 500pF). Výslednou kapacitu určete jako aritmetický průměr naměřených hodnot. Nakreslete do protokolu schéma vámi použitého zapojení. |
| \item Určete kapacitu neznámého kondenzátoru, o němž víte, že má kapacitu menší, než je maximální hodnota kapacity ladícího kondenzátoru Tesla. Měření proveďte při pěti různých hodnotách kapacity ladícího kondenzátoru (například: 1100pF, 1000pF, 800pF, 600pF a 500pF). Výslednou kapacitu určete jako aritmetický průměr naměřených hodnot. Nakreslete do protokolu schéma vámi použitého zapojení. |
| |
| \item Provedte vzájemné porovnání hodnoty 1000pF kapacitního normálu Ulrich a Tesla. |
| \item Proveďte vzájemné porovnání hodnoty 1000pF kapacitního normálu Ulrich a Tesla. |
| |
| \item Proměřte napětovou rezonanční křivku induktivně vázaného rezonančního obvodu pro různé činitele vazby (mění se vzdálenosti mezi cívkami) tak, aby jste dosáli vazby nadkritické, vazby kritické a vazby podkritické. Znázorněte do jednoho grafu rezonanční křivky pro tyto tři vazby. |
| \item Proměřte napěťovou rezonanční křivku induktivně vázaného rezonančního obvodu pro různé činitele vazby (mění se vzdálenosti mezi cívkami) tak, aby jste dosáli vazby nadkritické, vazby kritické a vazby podkritické. Znázorněte do jednoho grafu rezonanční křivky pro tyto tři vazby. |
| \end{enumerate} |
| |
| \section{Pomůcky} |
| Kapacitní normál Ulrich, Laditelný kapacitní normál Tesla, vodiče, signálový generátor, Osciloskop. Vzdukové cívky a proudová sonda k osciloskopu. |
| Kapacitní normál Ulrich, Laditelný kapacitní normál Tesla, vodiče, signálový generátor, Osciloskop. Vzduchové cívky a proudová sonda k osciloskopu. |
| |
| \section{Základní pojmy a vztahy} |
| |
| 84,12 → 84,12 |
|---|
| |
| |
| \section{Výsledky} |
| Podle obrázku \ref{zapojeni} jsme seestavili rezonanční obvod, na kterém jsme pak provádělinásledující měření. |
| Podle schéma \ref{zapojeni} jsme sestavili rezonanční obvod, na kterém jsme pak prováděli následující měření. |
| |
| \begin{figure} |
| \begin{center} |
| \includegraphics [width=150mm] {Schema_zapojeni.png} |
| \caption{Požité zapojení sériového rezonančního obvodu. (Přístroj zapojený paralelne ke kondenzátoru je osciloskop)} |
| \caption{Použité zapojení sériového rezonančního obvodu. (Přístroj zapojený paralelně ke kondenzátoru je osciloskop)} |
| \end{center} |
| \label{zapojeni} |
| \end{figure} |
| 97,23 → 97,22 |
|---|
| |
| \subsection{Vlastní kmity obvodu} |
| |
| Rezonanční obvod jsme signlálovým generátorem obdélníkových kmitů (o frekvenci podstatně menší, než je vlastní frekvence obvodu) přivedli do vlastní rezonance. Což se projevovalo viditelnými zázněji superonovanými na obdélníkových kmitech generátoru. |
| Rezonanční obvod jsme signálovým generátorem obdélníkových kmitů (o frekvenci podstatně menší, než je vlastní frekvence obvodu) přivedli do vlastní rezonance. Což se projevovalo viditelnými zázněji superponovanými na obdélníkových kmitech generátoru. |
| |
| Osciloskopem jsme pak změřili vlastní rezonanční frekveni obvodu, jako 208,3 kHz. Budící frekvence generátoru byla 194Hz. |
| Osciloskopem jsme pak změřili vlastní rezonanční frekvenci obvodu, jako 208,3 kHz. Budící frekvence generátoru byla 194Hz. |
| |
| Vlastní frekvence předpokládaná Thomsonovým vzorcem na základě parametrů obvodu je 225,08kHz. A došlo tedy k mírnému snížení vlastní rezonanční frekvence pravděpodobně vlivem parazitních indukčností, nebo kapacit. |
| |
| \subsection{Zobrazení rezonanční křivky na osciloskopu} |
| |
| Rezonanční křivku jsme na osciloskopu zobrazili tím spůsobem, že jsme nastavili rozlišení časové osy posdtataně menší, než jsou pozorované frekvence na oabvodu. Tím došlo k vylnění stítnítka ociloskopu jednolitou plochou. Frekvenční charakteristiku obvodu pak bylo možné zobrazit nastavením poměrně rychlého rozmítání frekvence na funkčním genetátoru a nastavením triggeru osciloskopu na vhodnou aplitudu. |
| Rezonanční křivku jsme na osciloskopu zobrazili tím způsobem, že jsme nastavili rozlišení časové osy podstatně menší, než jsou pozorované frekvence na obvodu. Tím došlo k vyplnění stínítka osciloskopu jednolitou plochou. Frekvenční charakteristiku obvodu pak bylo možné zobrazit nastavením poměrně rychlého rozmítání frekvence na funkčním generátoru a nastavením triggeru osciloskopu na vhodnou amplitudu. |
| |
| Zobrazená křivka pak měla tvar vyplněné špičky, a bylo možné pozorovat změnu frekvence při zasouvání jádra do cívky i změnu činitele jakosti Q. Při zasunutí železného jádra se ale na osciloskopu vrchol posouval do prava, což naznačovalo zvýšení rezonanční frekvence obvodu. Což je v rozporu s předpokladem, že vložením železného jádra do cívky vzroste její indukčnost a tím klesne rezonanční frekvence. |
| Zobrazená křivka pak měla tvar vyplněné špičky, a bylo možné pozorovat změnu frekvence při zasouvání jádra do cívky i změnu činitele jakosti Q. Při zasunutí železného jádra se ale na osciloskopu vrchol posouval doprava, což naznačovalo zvýšení rezonanční frekvence obvodu. Což je v rozporu s předpokladem, že vložením železného jádra do cívky vzroste její indukčnost a tím klesne rezonanční frekvence. |
| |
| \subsection{Měření proudové rezonanční křivky obvodu v závislosti na frekvenci} |
| |
| Pozro jsme prováděli tak, že |
| Měření jsme prováděli nejprve tak, že jsme našli rezonanci obvodu a proměřili amplitudy proudu v okolních frekvencích. Dále jsme do cívky vložili železné jádro a znovu proměřili tvar rezonance. Naměřené hodnoty jsou uvedeny v tabulkách a grafech. |
| |
| |
| |
| \begin{table}[h] |
| \centering |
| \begin{tabular}{|ccc|} |
| 127,7 → 126,7 |
|---|
| 238,18 & 180 & 36 \\ |
| \hline |
| \end{tabular} |
| \caption{Hodnoty neměřené pro proudovou rezonanční křivku obvodu v závislosti na kapacitě.} |
| \caption{Hodnoty neměřené pro proudovou rezonanční křivku obvodu v závislosti na frekvenci (cívka bez jádra).} |
| \label{tkal} |
| \end{table} |
| |
| 149,12 → 148,20 |
|---|
| 292,8 & 148 & 29,6 \\ |
| \hline |
| \end{tabular} |
| \caption{Hodnoty neměřené pro proudovou rezonanční křivku obvodu v závislosti na kapacitě.} |
| \caption{Hodnoty neměřené pro proudovou rezonanční křivku obvodu v závislosti na frekvenci (cívka s vloženým železným jádrem).} |
| \label{tkal} |
| \end{table} |
| |
| \begin{figure} |
| \begin{center} |
| \includegraphics [width=150mm] {rezonance_frekvence.png} |
| \caption{Závislost amplitudy proudu v obvodu na frekvenci pro sériový rezonanční obvod} |
| \end{center} |
| \label{zapojeni} |
| \end{figure} |
| |
| |
| Jak je vidět, tak vložením železného jádra se rezonanční frekvence skutečně paradoxně zvýšila. Nelze proto splnit bod zadání, který vyžaduje snížení kapacity v rezonančním obvodu pro dorovnání rezonanční frekvence na původní hodnotu. Toto měření jsme proto provedli tak, že jsme kapacitu zvýšili, aby jsme rezonanční frekvenci dorovnali. Naměřené hodnoty opět uvádíme v tabulkách a grafech. |
| |
| |
| \begin{table}[h] |
| 170,7 → 177,7 |
|---|
| 141,7 & 74 & 14,8 \\ |
| \hline |
| \end{tabular} |
| \caption{Hodnoty neměřené pro proudovou rezonanční křivku obvodu v závislosti na kapacitě.} |
| \caption{Hodnoty neměřené pro proudovou rezonanční křivku obvodu v závislosti na frekvenci (cívka bez jádra a C=577,5pF).} |
| \label{tkal} |
| \end{table} |
| |
| 191,14 → 198,22 |
|---|
| 265,7 & 80 & 16 \\ |
| \hline |
| \end{tabular} |
| \caption{Hodnoty neměřené pro proudovou rezonanční křivku obvodu v závislosti na kapacitě.} |
| \caption{Hodnoty neměřené pro proudovou rezonanční křivku obvodu v závislosti na frekvenci (cívka s jádrem a C=900pF).} |
| \label{tkal} |
| \end{table} |
| |
| \begin{figure} |
| \begin{center} |
| \includegraphics [width=150mm] {rezonance_frekcence_korekce.png} |
| \caption{Rezonanční proudová charakteristika obvodu při rezonanci korigované kapacitou na stejnou frekvenci} |
| \end{center} |
| \label{zapojeni} |
| \end{figure} |
| |
| |
| \subsection{Měření proudové rezonanční křivky obvodu v závislosti na kapacitě} |
| |
| Tuto závislost jsme měřili tak, že jsme v obvodu ponechali zapojený laditelný kapacitní normál Tesla a nastavili jeho kapacitu na hodnotu 500pF a nalezli generátorem rezonanční frekvenci. Následně jsme pak měnili kapacitu na obě strany od rezonance a zaznamenávali hodnoty proudu v obvodu. |
| |
| \begin{table}[h] |
| \centering |
| \begin{tabular}{|ccc|} |
| 218,38 → 233,51 |
|---|
| \label{tkal} |
| \end{table} |
| |
| Naměřené hodnoty jsme vynesli do grafu. |
| |
| \begin{figure} |
| \begin{center} |
| \includegraphics [width=150mm] {rezonance_kapacita.png} |
| \caption{Závislost amplitudy proudu v obvodu na kapacitě v sériovém rezonančním obvodu} |
| \end{center} |
| \label{zapojeni} |
| \end{figure} |
| |
| Ze zobrazených charakteristik je zřejmé, že vložením železného jádra do cívky podstatně klesl činitel jakosti Q, což ukazuje na silné ztráty v rezonančním obvodu. |
| |
| |
| \subsection{Určení neznámé kapacity} |
| |
| Určení neznámé kapacity o které víme, že je mneší, než maximální hodnota kapacitního normálu Tesla jsme určili tak, že jsme použili sériový rezonanční obvod z obrázku. A ten uvedli do rezonance na frekvenci 262,74 kHz. (Hodnota kapacitního normálu 1000pF). |
| Určení neznámé kapacity o které víme, že je menší, než maximální hodnota kapacitního normálu Tesla jsme určili tak, že jsme použili sériový rezonanční obvod z obrázku. A ten uvedli do rezonance na frekvenci 262,74 kHz. (Hodnota kapacitního normálu 1000pF). |
| |
| Následně jsme paralelně k normálu připojili neznámou kapacitu Cx (tím se snížila rezonanční frekvence obvodu) kapacitu normálu pak bylu nutné snížit až na hodnotu 492,5 pF, aby bylo znovu dosaženo stejné rezonanční frekvence. Rozdíl kapacit 507,5pF pak udává velikost hledané neznámé kapacity. |
| |
| \subsection{Porovnání hodnoty 1000pF kapacitních normálů Ulrich a Tesla} |
| |
| Porovnání kapacitních normálů jsme provedli připojením nejdříve kapacitního normálu Ulrich do sériového rezonančního obvodu se vzduchovou cívkou. Výsledná rezonanční frekvence byla 261,284 kHz. Tuto frakvenci jsme nachali nastavenou na funkčním generátoru a přepojili cívku z normlálu Urich na normál Tesla. U něj jsme pak márně popoladili jeho kapacitu na 990pF, tak aby obvod byl opět v rezonanci. |
| Porovnání kapacitních normálů jsme provedli připojením nejdříve kapacitního normálu Ulrich do sériového rezonančního obvodu se vzduchovou cívkou. Výsledná rezonanční frekvence byla 261,284 kHz. Tuto frekvenci jsme nechali nastavenou na funkčním generátoru a přepojili cívku z normálu Urich na normál Tesla. U něj jsme pak mírně popoladili jeho kapacitu na 990pF, tak aby obvod byl opět v rezonanci. |
| Hledaný rozdíl kapacitních normálů tedy je $(10 \pm 2)$pF. |
| |
| \subsection{Napětová rezonanční křivka induktivně vázaného obvodu} |
| \subsection{Napěťová rezonanční křivka induktivně vázaného obvodu} |
| |
| Napětovou rezonanční křivku jsme pozorovali na osciloskopu podobným způsobem, jako v bodě 2. avšak vzhledem k nestabilitě systému a se nepodařilo změřit relevantní data. |
| Napěťovou rezonanční křivku jsme pozorovali na osciloskopu podobným způsobem, jako v bodě 2. avšak vzhledem k nestabilitě systému a se nepodařilo změřit relevantní data. |
| |
| |
| \section{Diskuse} |
| \begin{enumerate} |
| \item Funkčním generátorem se nám podařilo vybudit valstní kmity rezonančního obvodu. A osciloskopem změtit jejich frekvenci, jako 208,3 kHz. |
| \item Funkčním generátorem se nám podařilo vybudit vlastní kmity rezonančního obvodu. A osciloskopem změřit jejich frekvenci, jako 208,3 kHz. Která je mírně nižší než vypočtená hodnota 225,08kHz. Rozdíl lze ale dobře vysvětlit tím, že v obvodu nebyly použity ideální součástky a navíc byly připojeny poměrně dlouhými vodiči, které nejsou v modelu započítány. Tyto parazitní indukčnosti a kapacity následně snížily rezonanční frekvenci obvodu. |
| |
| \item Pozorovali jsme rezonanční křivku na osciloskopu a i změnu jejího tvaru při vložení jádra. Bohužel, zjištěné výsledky jsou v přímém rozporu s předpokladem. A při zasunití železného jádra do cívky rostla rezonanční frekvence obvodu. Během měření se nepodařilo tento jev objasnit. Ale je možné, že může souviset, s materiálovými vlastnostmi jádra a jeho konstrukcí. Neboť je možné že jádro je tak nevhodně kostruované, že půsbí jako zkrat pro indukované elektrické pole. A v důsledku toho, je výsledná indukčnost cívky způsobena pouze roztylovou indukčností, na kterou jádro nemá vliv. Ta je menší než původní indukčnost vzduchové cívky. A může tak proto dojít ke zvýšení rezonanční frekvence obvodu. |
| \item Pozorovali jsme rezonanční křivku na osciloskopu a i změnu jejího tvaru při vložení jádra. Bohužel, zjištěné výsledky jsou v přímém rozporu s předpokladem. A při zasunutí železného jádra do cívky rostla rezonanční frekvence obvodu. Během měření se nepodařilo tento jev objasnit. Ale je možné, že může souviset, s materiálovými vlastnostmi jádra a jeho konstrukcí. Neboť je možné že jádro je tak nevhodně konstruované, že působí jako zkrat pro indukované elektrické pole. A v důsledku toho, je výsledná indukčnost cívky způsobena pouze rozptylovou indukčností, na kterou jádro nemá vliv. Ta je menší než původní indukčnost vzduchové cívky. A může tak proto dojít ke zvýšení rezonanční frekvence obvodu. |
| |
| \item Proměřili jsme proudovou rezonanční křivku obvodu v okolí rezonance sériového obvodu s cívkou bez jádra a s vloženým železným jádrem. Avšak anomální chování obvodu (zvětšující se rezonanční frekvence při vložení železného jádra do obvodu) neumožňovalo důsledně splnit zadání úlohy. |
| |
| |
| \item Změřili jsme amplitudu proudu v obvodu v závislosti na kapacitě v rezonančním obvodu a zjištěnou závislost graficky znázornili. |
| |
| \item Zjištění hodnoty neznámé kapacity jsme provedli jejím připojením do rezonančního obvodu a doladěním kapacitního normálu opět na stejnou frekvenci. Tím jsme změřili hodnoty neznámé kapacity 507,5pF, což je poněkud více, než údaj na obalu měřeného kondenzátoru 396pF. Avšak odchylka měření může být způsobena parazitní indukčností a kapacitou přívodních vodičů, které byly zbytečně dlouhé. |
| |
| \item Zjištění hodnoty neznámé kapacitty jsme provedli jejím přpojením do rezonančního obvodu a doladěním kapacitního normálu opět na stejnou frekvenci. Tím jsme změřili hodnoty neznámé kapacity 507,5pF, což je poněkud více, než údaj na obalu měřeného kondenzátoru 396pF. Avšak odchylka měření může být způsobena parazitní indukčností a kapacitou přívodních vodičů, které byly zbytečně dlouhé. |
| |
| \item Porovnání kapacitních normálů jsme provedli doladěním laditelného normálu, na identickou rezonanční frekvenci, jako pevný normál a zjistili jsme odchylku kapacit $(10 \pm 2)$pF. |
| |
| \item Napětovou rezonanční křivku induktivně vázaného obvodu se nám podařilo (po dlouhém nastavování mnoha proměnných) zobrazit alespon na osciloskopu, kde jsme pozorovali přelévání výkonu, mezi induktivně vázanými rezonančními obvody. V závislosti na velikosti činitele vazby (vzdálenosti obou obvodů) |
| \item Napěťovou rezonanční křivku induktivně vázaného obvodu se nám podařilo (po dlouhém nastavování mnoha proměnných) zobrazit alespoň na osciloskopu, kde jsme pozorovali přelévání výkonu, mezi induktivně vázanými rezonančními obvody. V závislosti na velikosti činitele vazby (vzdálenosti obou obvodů) |
| |
| \end{enumerate} |
| |
