| 26,22 → 26,22 |
|---|
| \begin{document} |
| \noindent \begin{tabular}{|>{\raggedright}b{4cm}|>{\raggedright}b{13cm}|} |
| \hline |
| \textbf{Nzev a \v{c}slo lohy}& 2 - Difrakce svtelnho zen |
| \textbf{Název a \v{c}íslo úlohy}& 2 - Difrakce svìtelného záøení |
| \tabularnewline |
| \hline |
| \textbf{Datum m\v{e}\v{r}en}& 23. 2. 2011 |
| \textbf{Datum m\v{e}\v{r}ení}& 23. 2. 2011 |
| \tabularnewline |
| \hline |
| \textbf{M\v{e}\v{r}en provedli}& Tom Zikmund, Jakub Kkona |
| \textbf{M\v{e}\v{r}ení provedli}& Tomá Zikmund, Jakub Kákona |
| \tabularnewline |
| \hline |
| \textbf{Vypracoval}& Tom Zikmund |
| \textbf{Vypracoval}& Tomá Zikmund |
| \tabularnewline |
| \hline |
| \textbf{Datum}& 2. 3. 2011 |
| \tabularnewline |
| \hline |
| \textbf{Hodnocen}& |
| \textbf{Hodnocení}& |
| \tabularnewline |
| \hline |
| \end{tabular} |
| 48,120 → 48,112 |
|---|
| |
| %%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%% |
| |
| \section{Difrakn obrazce} |
| \section{Difrakèní obrazce} |
| |
| V cel loze jsme pouvali He-Ne laser s vlnovou dlkou $\lambda = 632,8\,\nm$. Paprsek jsme nasmrovali poadovanm smrem pomoc nastavitelnho zrctka. |
| V celé úloze jsme pouívali He-Ne laser s vlnovou délkou $\lambda = 632,8\,\nm$. Paprsek jsme nasmìrovali poadovaným smìrem pomocí nastavitelného zrcátka. |
| |
| Pro pozorovn difrakce na hran jsme museli svazek laserovho zen rozit. K tomu jsme pouili objektiv z mikroskopu. Pro vytvoen istho svazku jsme do vstupu z objektivu vloili clonku s malm otvorem (bodov zdroj). Ped objektiv mikroskopu jsme vloili spojnou oku, tak aby jej ohnisko bylo v mst bodovho zdroje a paprsky vychzejc z oky byly rovnobn. Do takto rozenho svazku jsme vloili tenk rovn zastien plech pedstavujc ostrou hranu. Ve vzdlenosti piblin 3,5\,m jsme pozorovali difrakn obrazec. V difraknm obrazci byly znateln prouky maxim a minim rovnobn s hranou, nejlpe pozorovateln v okol hrany geometrickho srtnu. V geometrickm stnu bylo mon tyto prouky pozorovat tak, ale s mnohem ni intenzitou. |
| Pro pozorování difrakce na hranì jsme museli svazek laserového záøení rozíøit. K tomu jsme pouili objektiv z mikroskopu. Pro vytvoøení èistého svazku jsme do výstupu z objektivu vloili clonku s malým otvorem (bodový zdroj). Pøed objektiv mikroskopu jsme vloili spojnou èoèku, tak aby její ohnisko bylo v místì bodového zdroje a paprsky vycházející z èoèky byly rovnobìné. Do takto rozíøeného svazku jsme vloili tenký rovnì zastøiený plech pøedstavující ostrou hranu. Ve vzdálenosti pøiblinì 3,5\,m jsme pozorovali difrakèní obrazec. V difrakèním obrazci byly znatelné prouky maxim a minim rovnobìné s hranou, nejlépe pozorovatelné v okolí hrany geometrického stínu. V geometrickém stínu bylo moné tyto prouky pozorovat také, ale s mnohem nií intenzitou. |
| |
| Pro pozorovn dalch difraknch obrazc jsme pouili zk laserov svazek (bez rozen). U difrakce na tenkm drt jsme pozorovali jedno centrln maximum jeho intenzita nebyla nejvy uprosted, ale spe na okraji. Dal maxima byly od sebe stejn vzdleny a jejich intenzita klesala se vzdlenost od centrlnho maxima. |
| Pro pozorování dalích difrakèních obrazcù jsme pouili úzký laserový svazek (bez rozíøení). U difrakce na tenkém drátì jsme pozorovali jedno centrální maximum jeho intenzita nebyla nejvyí uprostøed, ale spíe na okraji. Dalí maxima byly od sebe stejnì vzdáleny a jejich intenzita klesala se vzdáleností od centrálního maxima. |
| |
| U difrakce na trbin jsme pozorovali podobn obrazec, kter se liil pouze tm, e nejvy intezita centrlnho maxima byla uprosted. To potvrzuje platnost Babinetova dopkovho principu. Protoe drt a trbina jsou vzjemn doplkov tvary, souet jejich pol mus bt stejn jako pole samotnho svazku bez stntka. Vedlej maxima mus bt u obou obrazc na stejnch mstech, avak jejich pole budou mt opanou fzi. |
| U difrakce na tìrbinì jsme pozorovali podobný obrazec, který se liil pouze tím, e nejvyí intenzita centrálního maxima byla uprostøed. To potvrzuje platnost Babinetova doplòkového principu. Protoe drát a tìrbina jsou vzájemnì doplòkové útvary, souèet jejich polí musí být stejný jako pole samotného svazku bez stínítka. Vedlejí maxima musí být u obou obrazcù na stejných místech, avak jejich pole budou mít opaènou fázi. |
| |
| Dle jsme pozorovali dofrakn obrazec obdelnku, kter mel del stranu vodorovn. Centrln maximum troil obdelnk, jeho tvar odpovdal tvaru apertury. Ve smru kad stany tohoto obdelnku byla ada vedlejch maxim. Tyto maxima tvoily tk obdelnky, jejich jeden rozmr odpovdal dlce pilehl strany hlavnho maxima a druh odpovdal piblin polovin dlky druh strany hlavnho maxima. |
| Dále jsme pozorovali difrakèní obrazec obdélníku, který mìl delí stranu vodorovnì. Centrální maximum tvoøil obdélník, jeho tvar odpovídal tvaru apertury. Ve smìru kadé stany tohoto obdélníku byla øada vedlejích maxim. Tyto maxima tvoøily také obdélníky, jejich jeden rozmìr odpovídal délce pøilehlé strany hlavního maxima a druhý odpovídal pøiblinì polovinì délky druhé strany hlavního maxima. |
| |
| U difraknho obrazce kruhov apertury jsme pozorovali jedno kruhov maximum a nkolik soustednch kruhovch maxim okolo nj. |
| U difrakèního obrazce kruhové apertury jsme pozorovali jedno kruhové maximum a nìkolik soustøedných kruhových maxim okolo nìj. |
| |
| Pro vpoet Fresnelova sla plat vztah \begin{displaymath} |
| Pro výpoèet Fresnelova èísla platí vztah \begin{displaymath} |
| N_F = \frac{\bar{x}^2_{max} + \bar{y}^2_{max}}{\lambda z}. |
| \end{displaymath} Napklad pro difrakn obrazec obdelnk o rozmrech $a = 89\,\mu \m$ a $b = 112\,\mu \m$ ve vzdlenosti 351\,cm vychz Fresnelovo slo \begin{displaymath} |
| \end{displaymath} Napøíklad pro difrakèní obrazec obdélník o rozmìrech $a = 89\,\mu \m$ a $b = 112\,\mu \m$ ve vzdálenosti 351\,cm vychází Fresnelovo èíslo \begin{displaymath} |
| N_F = 0,009 \ll \frac{1}{2}. |
| \end{displaymath} Urit se tedy jedn o vzdlenou znu. Fresnelovo slo pro tento obdelnk $N_F = \frac{1}{2}$, prv kdy je difrakn obrazec vzdlen $6,5\,\cm$. Ve Fresnelov zn, tedy bl ne $6,5\,\cm$ jsme vak dn difrakn obrazce nepozorovali. Je to zpsobeno tm, e fze pole v tto zn je velmi promnliv a velmi citliv zvisl na vzdlenosti. |
| \end{displaymath} Urèitì se tedy jedná o vzdálenou zónu. Fresnelovo èíslo pro tento obdélník $N_F = \frac{1}{2}$, právì kdy je difrakèní obrazec vzdálen $6,5\,\cm$. Ve Fresnelovì zónì, tedy blí ne $6,5\,\cm$ jsme vak ádné difrakèní obrazce nepozorovali. Je to zpùsobeno tím, e fáze pole v této zónì je velmi promìnlivá a velmi citlivì závislá na vzdálenosti. |
| |
| |
| \section{Výpoèet velikosti apertur podle difrakèního obrazce} |
| |
| blizka a vzdalena zona, frenelovo cislo, reference, jednotky |
| |
| |
| |
| \section{Vpoet velikosti apertur podle difraknho obrazce} |
| |
| Vzdlenost stntka od apertury je ve vech ppadech stejn a to z = 351\,cm. U difraknho obrazce trbiny jsme zmili vzdlenost -5. a 5. maxima $d_5$ = 13\,cm. Odtud vzdlenost prvnho minima $x_1$ = 1,3\,cm. Pro vpoet ky trbiny vyjdeme ze vzorce \begin{displaymath} |
| Vzdálenost stínítka od apertury je ve vech pøípadech stejná a to z = 351\,cm. U difrakèního obrazce tìrbiny jsme zmìøili vzdálenost -5. a 5. maxima $d_5$ = 13\,cm. Odtud vzdálenost prvního minima $x_1$ = 1,3\,cm. Pro výpoèet íøky tìrbiny vyjdeme ze vzorce \begin{displaymath} |
| x_m = \frac{m \lambda z}{a} , |
| \end{displaymath} odkud vyjdme ku trbiny \begin{displaymath} |
| \end{displaymath} odkud vyjádøíme íøku tìrbiny \begin{displaymath} |
| a = \frac{m \lambda z}{x_m}. |
| \end{displaymath} Po dosazen hodnoty $x_1$ vychz ka trbiny \begin{displaymath} |
| \end{displaymath} Po dosazení hodnoty $x_1$ vychází íøka tìrbiny \begin{displaymath} |
| a = 171\,\mu m. |
| \end{displaymath} |
| |
| Pro difrakn obrazec drtu jsme namili vzdlenost -5. a 5. maxima $d_5$ = 22,7\,cm. Odtud vzdlenost prvnho minima $x_1$ = 2,27\,cm. Z Babinetova principu plyne, e pro difrakn minima drtu mus platit stejn vzorec jako pro trbinu \begin{displaymath} |
| Pro difrakèní obrazec drátu jsme namìøili vzdálenost -5. a 5. maxima $d_5$ = 22,7\,cm. Odtud vzdálenost prvního minima $x_1$ = 2,27\,cm. Z Babinetova principu plyne, e pro difrakèní minima drátu musí platit stejný vzorec jako pro tìrbinu \begin{displaymath} |
| a = \frac{m \lambda z}{x_m}, |
| \end{displaymath} kde a je prmr drtu. Po dosazen $x_1$ vychz \begin{displaymath} |
| \end{displaymath} kde a je prùmìr drátu. Po dosazení $x_1$ vychází \begin{displaymath} |
| a = 98\,\mu m. |
| \end{displaymath} Drt tedy pravdpodobn bude mt udvanou tlouku 0,1\,mm. |
| \end{displaymath} Drát tedy pravdìpodobnì bude mít prùmìr 0,1\,mm. |
| |
| Pi men -5. a 5. maxima obdelnkov apertury nm vyla vzdlenost ve vodorovn ose $d_{5v}$ = 25\,\cm a vzdlenost ve svisl ose $d_{5s}$ = 19,9\,\cm. Odtud vzdlenost prvnho minima ve vodorovn ose $x_1$ = 2,5\,cm a ve svisl ose $y_1$ = 1,99\,\cm. Z vrazu pro intenzitu difraknho obrazce obdelnkov apertury uvedenho v \cite{navod} je vidt, e pro jednotliv rozmry obdelnkov apertury bude platit stejn vzorec jako pro trbinu. Proto \begin{displaymath} |
| Pøi mìøení -5. a 5. maxima obdélníkové apertury nám vyla vzdálenost ve vodorovné ose $d_{5v}$ = 25\,cm a vzdálenost ve svislé ose $d_{5s}$ = 19,9\,\cm. Odtud vzdálenost prvního minima ve vodorovné ose $x_1$ = 2,5\,cm a ve svislé ose $y_1$ = 1,99\,\cm. Z výrazu pro intenzitu difrakèního obrazce obdélníkové apertury uvedeného v \cite{navod} je vidìt, e pro jednotlivé rozmìry obdélníkové apertury bude platit stejný vzorec jako pro tìrbinu. Proto \begin{displaymath} |
| a = \frac{m \lambda z}{x_m}, \qquad b = \frac{m \lambda z}{y_m}. |
| \end{displaymath} Po dosazen $x_1$ a $y_1$ dostvme \begin{displaymath} |
| \end{displaymath} Po dosazení $x_1$ a $y_1$ dostáváme \begin{displaymath} |
| a = 89\,\mu \m , \qquad b = 112\,\mu \m. |
| \end{displaymath} U apertury bylo uvedeno, e se jedn o tverec o stranch $89\,\mu \m$, jedna strana tedy odpovd namenm udajm. |
| \end{displaymath} U apertury bylo uvedeno, e se jedná o ètverec o stranách $89\,\mu \m$, jedna strana tedy odpovídá namìøeným údajùm. |
| |
| Pro kruhovou aperturu jsme namili nsledujc prmry prvnch minim: $d_1 = 19,5\,\mm,\ d_2 = 36\,\mm,\ d_3 = 53\,\mm$. Pro polomry tedy plat: $r_1 = 9,75\,\mm,\ r_2 = 18\,\mm,\ r_3 = 26,5\,\mm$. Ze vzorc \begin{displaymath} |
| Pro kruhovou aperturu jsme namìøili následující prùmìry prvních minim: $d_1 = 19,5\,\mm,\ d_2 = 36\,\mm,\ d_3 = 53\,\mm$. Pro polomìry tedy platí: $r_1 = 9,75\,\mm,\ r_2 = 18\,\mm,\ r_3 = 26,5\,\mm$. Ze vzorcù \begin{displaymath} |
| r1 = \frac{1,22 \lambda z}{d},\ r2 = \frac{2,23 \lambda z}{d} ,\ r3 = \frac{3,24 \lambda z}{d} |
| \end{displaymath} vypoteme ti hodnoty pro prmr kruhov apertury \begin{displaymath} |
| \end{displaymath} vypoèteme tøi hodnoty pro prùmìr kruhové apertury \begin{displaymath} |
| d \approx 277,9\,\mu \m \approx 275,2\,\mu \m \approx 271,6\,\mu \m. |
| \end{displaymath} Vzjemn odchylka jednotlivch vsledk je dsledkem nepesnho men prmr difraknch minim. |
| \end{displaymath} Vzájemná odchylka jednotlivých výsledkù je dùsledkem nepøesného mìøení prùmìrù difrakèních minim. |
| |
| \section{Zvislost difrakn innosti na hlu dopadu} |
| \section{Závislost difrakèní úèinnosti na úhlu dopadu} |
| |
| Difrakèní úèinnost obou typù møíek jsme mìøili radiometrickým wattmetrem, tak e jsme difrakèní møíku pøipevnili do otoèného stojánku s úhlomìrem a pøi osvícení svazkem nalezli první difrakèní øád. Do tohoto místa jsme pak umístili mìøící diodu wattmetru. Natáèením stojánku jsme pak mìnili úhel svazku a zapisovali hodnoty výkonu dopadajícího na detektor. Vlivem lomu v podloce møíky bylo ale tøeba postupnì upravovat pozici detektoru, aby citlivá plocha stále zùstávala osvícena difrakèním øádem. |
| Namìøená závislost je pak vidìt v grafu \ref{mrizky}. |
| |
| |
| \begin{center} |
| \begin{figure}[htbp] |
| \centering |
| \includegraphics[width=150mm]{mrizky.png} |
| \caption{Zvislost difrakn innosti prvnch du tenk a objemov mky na hlu dopadu} |
| \caption{Závislost difrakèní úèinnosti prvních øádu tenké a objemové møíky na úhlu dopadu} |
| \label{mrizky} |
| \end{figure} |
| \end{center} |
| |
| \section{Výpoèet period møíek} |
| |
| |
| \section{Vpoet period mek} |
| |
| Vzdlenost difraknho obrazce od mky je vech ppadech $z = 351\,\cm$. U tenk fzov mky jsme namili vzlenost mezi -1. a 1. minimem $d_1 = 44,7\,\cm$. Odtud vzdlenost prvnho minima $r_1 = 22,35\,\cm$. Dle jsme zmili vzdlenost tetho minima $r_3 = 69,8\,\cm$. Pro vpoet peridy vyjdeme ze skalrn mkov rovnice \begin{displaymath} |
| Vzdálenost difrakèního obrazce od møíky je vech pøípadech $z = 351\,\cm$. U tenké fázové møíky jsme namìøili vzdálenost mezi -1. a 1. minimem $d_1 = 44,7\,\cm$. Odtud vzdálenost prvního minima $r_1 = 22,35\,\cm$. Dále jsme zmìøili vzdálenost tøetího minima $r_3 = 69,8\,\cm$. Pro výpoèet periody vyjdeme ze skalární møíkové rovnice \begin{displaymath} |
| \sin(\theta _m) - \sin(\theta _i) = m \cdot \frac{\lambda}{\Lambda}, |
| \end{displaymath} kde $\theta _m$ je hel difrakce do $m$-tho difraknho maxima a $\theta _i$ je hel dopadu rovinn vlny na mku. hel $\theta _i$ je v naem ppad nulov. Pro mkovou periodu $\Lambda$ bude tedy platit \begin{displaymath} |
| \end{displaymath} kde $\theta _m$ je úhel difrakce do $m$-tého difrakèního maxima a $\theta _i$ je úhel dopadu rovinné vlny na møíku. Úhel $\theta _i$ je v naem pøípadì nulový. Pro møíkovou periodu $\Lambda$ bude tedy platit \begin{displaymath} |
| \Lambda = m \cdot \frac{\lambda}{\sin(\theta _m)} \approx m \cdot \frac{\lambda}{\tg(\theta _m)} = m \cdot \frac{\lambda z}{r_m} . |
| \end{displaymath} Po dosazen $r_1$ a $r_3$ vychz \begin{displaymath} |
| \end{displaymath} Po dosazení $r_1$ a $r_3$ vychází \begin{displaymath} |
| \Lambda \approx 9,9\,\mu \m \approx 9,5\,\mu \m. |
| \end{displaymath} |
| |
| U tenk amplitudov mky jsme namili vzlenost mezi -1. a 1. minimem $d_1 = 41,5\,cm$. Odtud vzdlenost prvnho minima $r_1 = 20,75\,\cm$. Dle jsme zmili vzdlenost tetho minima $r_3 = 63,5\,\cm$. Ze stejnho vzorce jako v pedchozm ppad vypoteme po dosazen $r_1$ a $r_3$ mkovou periodu \begin{displaymath} |
| U tenké amplitudové møíky jsme namìøili vzdálenost mezi -1. a 1. minimem $d_1 = 41,5\,cm$. Odtud vzdálenost prvního minima $r_1 = 20,75\,\cm$. Dále jsme zmìøili vzdálenost tøetího minima $r_3 = 63,5\,\cm$. Ze stejného vzorce jako v pøedchozím pøípadì vypoèteme po dosazení $r_1$ a $r_3$ møíkovou periodu \begin{displaymath} |
| \Lambda \approx 10,7\,\mu \m \approx 10,5\,\mu \m. |
| \end{displaymath} |
| |
| K dalmu men jsme potebovali watmetr, kter meil vkon svtla dopadajcho na jeho snma. Wattmetr jsme nastavili na vlnovou dlku $\lambda = 632,8\,\nm$ a mili jsme vkon maxima prvnho du objemov mky. Snma jsme se snaili nastavit kolmo na dopadajc zaen a udrovat stle ve stejn vzdlenosti od mky. Pomoc wattmetru jsme nali hel dopadu rovinn vlny na mku, pi kterm byl vkon zen prvnho maxima nejvy. Pro objemovou mku nm vyel tento Braggv hel \begin{displaymath} |
| Braggùv úhel objemové møíky jsme nalezli tak, e jsme wattmetr nastavili na vlnovou délku $\lambda = 632,8\,\nm$ a mìøili jsme výkon maxima prvního difrakèního øádu. Snímaè jsme se snaili nastavit kolmo na dopadající záøení a udrovat stále ve stejné vzdálenosti od møíky. Pomocí wattmetru jsme nali úhel dopadu rovinné vlny na møíku, pøi kterém byl výkon záøení prvního maxima nejvyí. Pro objemovou møíku nám vyel tento Braggùv úhel \begin{displaymath} |
| \theta _{B} = 29,5^\circ . |
| \end{displaymath} Pi tomto hlu jsme zmili vzdlenost mky od stntka $z = 121\,\mm$ a vzdlenost prvnho maxima od nuldho maxima $x = 190\,\mm$. Stntko bylo umstn kolmo na svazek nultho maxima. Pro hel mezi paprsky prvnho a nultho maxima tedy plat \begin{displaymath} |
| \end{displaymath} Pøi tomto úhlu jsme zmìøili vzdálenost møíky od stínítka $z = 121\,\mm$ a vzdálenost prvního maxima od nultého maxima $x = 190\,\mm$. Stínítko bylo umístìné kolmo na svazek nultého maxima. Pro úhel mezi paprsky prvního a nultého maxima tedy platí \begin{displaymath} |
| \tg(\theta _1) = \frac{x}{y}, \qquad \theta _1 = 57,5\,^\circ . |
| \end{displaymath} Vlnov vektor vlny nultho maxima ozname $k_1$. |
| Z Bragovy podmnky a z obrzku \ref{mrizka} plyne vztah \begin{displaymath} |
| \end{displaymath} Vlnový vektor vlny nultého maxima oznaèíme $k_1$. |
| Z Braggovy podmínky a z obrázku \ref{mrizka} plyne vztah \begin{displaymath} |
| \sin(\frac{\theta _1}{2}) = \frac{\frac{\mid K \mid}{2}}{k_1} = \frac{\lambda}{2 \Lambda}, |
| \end{displaymath} odkud \begin{displaymath} |
| \Lambda = \frac{\lambda}{2 \sin(\frac{\theta _1}{2})} = 657,8\,\nm. |
| \end{displaymath} |
| |
| \begin{center} |
| \begin{figure}[htbp] |
| \includegraphics[width=100mm]{mrizka.PNG} |
| \caption{Objemov mka pi splnn Braggov podmnce} |
| \centering |
| \includegraphics[width=100mm]{mrizka.png} |
| \caption{Objemová møíka pøi splnìné Braggovì podmínce} |
| \label{mrizka} |
| \end{figure} |
| \end{center} |
| |
| Nakonec jsme jet zmili vzdlenost nultho a prvnho maxima dal tenk amplitudov mky $r_1 = 54\,\mm$ ve vzdlenosti $z = 465\,\mm$. Z rovnice pro tenkou mku jsme vypotali \begin{displaymath} |
| Nakonec jsme jetì zmìøili vzdálenost nultého a prvního maxima dalí tenké amplitudové møíky $r_1 = 54\,\mm$ ve vzdálenosti $z = 465\,\mm$. Z rovnice pro tenkou møíku jsme vypoèítali \begin{displaymath} |
| \Lambda = 5,5\,\mu \m. |
| \end{displaymath} U tto mky jsme v pedchoz loze mili selektivn kivku. |
| \end{displaymath} U této møíky jsme v pøedchozí úloze mìøili selektivní køivku. |
| |
| \section{Rozdly mezi difrakc na tenk a objemov mce} |
| \section{Rozdíly mezi difrakcí na tenké a objemové møíce} |
| |
| Z grafu na obrzku \ref{mrizky} je vidt znan rozdl v rozloen difrakkn innosti na hlu dopadajcho zen vzhledem k typu difrakn mky. Je zejm, e objemov mka je velmi citliv na hel a m vysokou difrakn innost pouze ve velmi zkm rozsahu. To je dno nutnost splnn Braggovy podmnky, kter vyaduje, aby pspvky od jednotlivch elementlnch vlnoploch vznikajcch na mce byly soufzov. A vzhledem k tomu, e v objemov mce se svtlo me it po drahch rzn optick dlky, bude soufzovost splnna pouze pro konkrtn hel. Tento problm nenastv u tenkch mek, kdy neme dojt k vraznmu fzovmu rozdlu elementlnch vlnoploch a difrakn innost se hlem dopadajcho zen mn pouze minimln. |
| Z grafu na obrázku \ref{mrizky} je vidìt znaèný rozdíl v rozloení difrakèní úèinnosti na úhlu dopadajícího záøení vzhledem k typu difrakèní møíky. Je zøejmé, e objemová møíka je velmi citlivá na úhel a má vysokou difrakèní úèinnost pouze ve velmi úzkém rozsahu. To je dáno nutností splnìní Braggovy podmínky, která vyaduje, aby pøíspìvky od jednotlivých elementárních vlnoploch vznikajících na møíce byly soufázové. A vzhledem k tomu, e v objemové møíce se svìtlo mùe íøit po drahách rùzné optické délky, bude soufázovost splnìna pouze pro konkrétní úhel. Tento problém nenastává u tenkých møíek, kdy nemùe dojít k výraznému fázovému rozdílu elementárních vlnoploch a difrakèní úèinnost se úhlem dopadajícího záøení mìní pouze minimálnì. |
| |
| |
| |
| \begin{thebibliography}{99} |
| |
| \bibitem{navod} Kolektiv KFE FJFI VUT: \emph{loha . 2 - Difrakce svtelnho zen}, [online], [cit. 2. bezna 2010], http://optics.fjfi.cvut.cz/files/pdf/ZPOP\_02.pdf |
| \bibitem{navod} Kolektiv KFE FJFI ÈVUT: \emph{Úloha è. 2 - Difrakce svìtelného záøení}, [online], [cit. 2. bøezna 2010], http://optics.fjfi.cvut.cz/files/pdf/ZPOP\_02.pdf |
| |
| \end{thebibliography} |
| |
