Rev 932 | Rev 941 | Go to most recent revision | Blame | Compare with Previous | Last modification | View Log | Download
\documentclass[12pt]{article}
\usepackage[czech]{babel}
\usepackage{array}
\usepackage[pdftex]{graphicx}
\usepackage[utf8]{inputenc} %vstupni soubory v kodovani UTF-8
\usepackage{color}
\textheight 230.0mm
\textwidth 155.0mm
%\topmargin 0.0mm
\topmargin -20.0mm
\oddsidemargin 0.0mm
\parindent 0.0mm
\renewcommand{\baselinestretch}{1.0}
\newcommand{\vsp}[1]{\vspace{#1mm}}
\begin{document}
\thispagestyle{empty}
\begin{center}
\extrarowheight 1.5ex
\begin{tabular}{c}
\textbf{\Large České vysoké učení technické v Praze} \\
\textbf{\Large Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská} \\
\textbf{\Large Katedra fyzikální elektroniky}
\end{tabular}
\vsp{60}
\textbf{\Large Bakalářská práce}
\bigskip
\textbf{\LARGE Jakub Kákona}
\vfill
\textbf{\large Praha -- 2012} \\
\textcolor{red}{\small Vzor titulní strany na pevných deskách} \\
\textcolor{red}{\small Jméno autora a rok ukončení práce taky na
hřbetní straně}
\end{center}
\pagebreak
\setcounter{page}{1}
\thispagestyle{empty}
\begin{center}
\extrarowheight 1.5ex
\begin{tabular}{c}
\textbf{\Large České vysoké učení technické v Praze} \\
\textbf{\Large Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská} \\
\textbf{\Large Katedra fyzikální elektroniky}
\end{tabular}
\vsp{60}
\textbf{\Huge Vysílač pro laserový dálkoměr}
\bigskip
\textbf{\Large Bakalářská práce}
\end{center}
\vfill
\extrarowheight 0.75ex
\begin{tabular}{>{\large}l>{\large}l}
Autor práce: & \textbf{Jakub Kákona} \\
Školitel: & \textbf{Jméno školitele} \\
(Konzultant(i): & \textbf{Jména konzultantů}) \\
Školní rok: & \textbf{2011/2012}
\end{tabular}
\vsp{0}
\pagebreak
\mbox{}
\vfill
Prohlašuji, že jsem předloženou práci vypracoval samostatně a že jsem
uvedl veškerou použitou literaturu.
\vsp{10}
\noindent
\quad \hfill \textcolor{red}{\small Podpis studenta} \qquad \\
Praha, xx.xx.2012 \hfill Jakub Kákona \qquad
\par
\vsp{5}
\pagebreak
\tableofcontents
\section{Zadání práce}
\section{Laserový dálkoměr}
Laserový dálkoměr je zařízení, které je schopno měřit vzdálenost objektu odrážejícího záření optických vlnových délek. Tyto objekty mohou být velmi různorodého charakteru a dálkoměr je pak v principu schopen měřit pevné, kapalné nebo i plynné struktury, případně i jejich kombinace.
Možnosti jeho aplikace jsou proto velmi rozsáhlé od zaměřování a mapování topografie terénu přes vytváření přesných tvarových modelů malých předmětů až po jeho použití v meteorologii, nebo pro vojenské aplikace.
\subsection{Princip měření vzdálenosti}
Základním principem LASERových dálkoměrů je změření nějaké modifikace signálu odraženého od předmětu a známého signálu vyzářeného vysílačem. Existuje několik používaných metod, které umožňují tento obecně slabý jev změřit.
\begin{itemize}
\item Měření geometrického posunu stopy laseru na předmětu
\item Měření fázového posunu přijímaného a vysílaného signálu
\item Měření časového zpoždění vyslaného a odraženého fotonu (TIME-OF-FLIGHT measurement).
\end{itemize}
\subsubsection{Geometrická metoda}
Tato metoda měření je založena na geometrické vlastnosti světelného paprsku, že světlo se v homogenním prostředí šíří přímočaře. Toho lze využít tak, že použijeme li zdroj světla, který vydává málo rozbíhavý světelný paprsek (LASER) a pod určitým úhlem vůči ose pozorovatele jej budeme promítat na předmět, tak pozorovatel bude mít světelnou stopu v různých bodech zorného pole podle vzdálenosti předmětu.
Tato metoda, je velice snadná a proto existuje mnoho realizací od amatérských konstrukcí až po profesionální výrobky. Obvykle jsou tímto způsobem řešeny 3D skenery malých předmětů, jako jsou vázy, nebo jiná umělecká díla, která je vhodné zdokumentovat. Skener pak pro urychlení procesu nepoužívá pouze světelný bod, který laser obvykle produkuje ale využívá se cylindrické čočky, která svazek rozšíří do roviny ve směru řezu předmětu. V tomto uspořádání totiž pak stačí s LASERem, nebo promítacím zrcátkem hýbat pouze v jedné ose, pro kompletní 3D scan.
Ke snímání obrazu je v tomto případě obvykle využíván maticový snímač, CCD, nebo CMOS. A metoda funguje pouze v rozsahu vzdáleností daných úhlem ve kterým je laser na předmět promítán a také velikostí zorného pole snímače.
Z praktických důvodu je proto tato metoda využívána v rozsahu několika centimetrů až několika metrů.
\subsubsection{Fázová metoda}
U této metody je již vyžívána samotná vlastnost světla, že se prostorem šíří pouze omezenou rychlostí. A měření je prováděno tak, že vysílač vysílá určitým způsobem periodicky modulovaný signál, který se odráží od předmětu a dopadá na intenzitní detektor, který umožňuje jeho časovou korelaci s modulovaným odchozím signálem.
Výsledkem měření tedy je fázové spoždění odpovídající určité vzdálenosti. Předpokládatelným problémem této metody ale je fakt, že způsob modulace přímo ovlivňuje měřený rozsah tj. měření vzdálenosti je možné pouze na rozsahu jedné periody modulace. A vzhledemk tomu, že měřená vzdálenost není dopředu známa, tak je potřeba aby vysílač umožňoval mnoho způsobů modulace vysílaného svazku.
Další komplikací pak je požadavek na dobrou reflexivitu měřeného předmětu, protože fázový detektor potřebuje ke své správné funkci dostatečný odstup sígnálu od šumu.
Metoda se proto obvykle využívá pro měření vzdáleností v malém rozsahu řádově desítky metrů a méně. Typyckým příkladem využití této měřící metody jsou kapesní stavební dálkoměry určené, jako náhrada svinovacích metrů.
Tato fázová metoda má ještě další variaci a to tu, že jako modulaci signálu je možné v určitých podmínkách využít samotnou vlnovou strukturu světla, a vysílaný i od předmětu odražený svazek nechat interferovat na maticovém snímači. Výsledná interference je velmi citlivá na vzájemný fázový posun obou svazků ve zlomcíh vlnové délky.
Tím lze dosáhnout velmi velkého prostorového rozlišení ve smyslu měření změn vzdálenosti až na atomární úroveň tedy desítky až jednotky nanometrů. Tento princip je pak využíván ve specializovaných aplikacích, jako jsou velmi přesné obráběcí automaty, AFM mikroskopy, detektory gravitačních vln, nebo špionážní zařízení měřící zvukem vybuzené vibrace okenních výplní.
\subsubsection{Měření doby letu (TOF)}
Další metodou, kterou múžeme využít pro měření vzdálenosti na základě známé a konečné rychlosti šíření světla, je změření doby letu určitého balíku fotonů, který vygenerujeme vysílačem a následně po odrazu od měřeného objektu detekujeme v detektoru. Změřená doba letu pak odpovídá dvojnásobku vzdálenosti mezi vysílačem a měřeným předmětem.
\begin{equation}
d = \frac{ct}{2n}
\end{equation}
Kde $c$ je rychlost šíření elektromagnetického záření ve vakuu, $n$ je index lomu prostředí a $t$ je změřená doba letu. Veličina $d$ je pak vzdálenost předmětu, kterou potřebujeme změřit.
Při měření se tak předpokládá homogenní prostředí ve kterém se světlo šíří, nebo alespon prostředí o nějaké známé efektivní hodnotě indexu lomu.
Tato metoda má vzhledem k předchozím podstatnou výhodou především v tom, že její princip umožnuje změřit vzdálenosti v obrovském rozsahu a přitom neklade vysoké nároky na odstup signálu od šumu. Běžně se proto využívá například pro měření a následné výpočty korekcí drah družic, nebo i měření podélných paramerů optických komunikačních vláken, kde je metoda známa, jako TDR (Time domain refractometry)
Možnosti použití navíc nejsou omezeny pouze na klasické světelné vlnové délky, ale stejný princip lze uplatnit například i při použití rádiových vlnových délek, což by u předchozích metod nebylo možné vzhledem k problematické konstrukci elementů, jako jsou čočky, zrcadla, nebo maticové detektory pro rádiové vlny.
Možnosti aplikace metody měření doby letu jsou tak rozáhlé, že z ní vychází i další přistroje, jako radiolokátory nebo echolokátory.
Tato práce je proto zaměřena právě na tento princip měření, protože jeho dosah a přesnost je zajímavá například i pro meteorologické aplikace a tedy využitelná i pro zatím nedořešené oblasti jako je měření parametrů oblačnosti například nad moderními robotickými astronomickými teleskopy.
\subsection{Požadavky na laserový vysílač}
\subsubsection{Vlnová délka }
Vhodná vlnová délka výstupního záření laserového vysílače záleží na mnoha faktorech, jako je například absorpce v médiu vyplnujícím prostor mezi vysílačem a detekovaným předmětem, nebo i spektrální odrazivost měřeného objektu. Pro modelovou aplikaci měření výšky a mohutnosti oblačnosti jsou vhodné krátké vlnové délky z optického oboru elektromagnetického záření. Je to dáno jednak vlastnosmi atmosféry, která dobře propouští vlnové délky z oblasti viditelného spektra. A potom tím, že světlo z kračích vlnových délek (modrá oblast) se dobře odráží na oblačnosti a vodních krystalech.
\begin{figure}[htbp]
\includegraphics[width=150mm]{./img/atmospheric_absorption.png}
\caption{Závislost transmisivity suché atmosféry na vlnové délce záření}
\end{figure}
Ovšem vzhledem k tomu, že na krátkých vlnových délkách směrem k UV oblasti poměrně strmě stoupá vliv nežádoucího Rayleighova rozptylu, který omezuje použitelný dosah měření. Tak je vhodné použít střední vlnovou délku optického záření, ze zelené oblasti spektra.
\subsubsection{Délka výstupního impulzu}
V případě, že nás zajímá metoda založená na měření doby letu, tak od laserového vysílače budeme také požadovat, aby umožňoval generovat krátké časové impulzy. Což je důležité proto, protože krátký časový impulz umožňuje dosáhnout lepšího časového rozlišení při měření a tím pádem i lepší prostorové rozlišení při měření vzdálenosti. Je to dáno tím, že v impulzu je obvykle vysláno velké množství fotonů ale zpátky do detektoru se jich vrátí pouze několik. A v případě dlouhého impulzu pak nejsme schopni určit z které části impulzu nám foton přišel.
Pro případ měření výšky základny oblačnosti, která sama o sobě nemá příliš strmý přechod je zbytečné měřit s přesností lepší, než řádově metry. Proto stačí od laserového vysílače požadovat délky pulzů kratší, než stovky nanosekund.
\subsubsection{Energie impulzu}
Energie výstupního impulzu je ideálně co největší, aby bylo dosaženo vysoké pravděpodobnosti zachycení některého zpětně odraženého fotonu. Ale vzhledem k tomu, že je třeba brát ohled i na bezpečnostní rizika takového systému, tak je potřeba se držet povolených norem pro intenzity elektromagnetického záření.
\section{LASERy}
V dnešní době existuje mnoho typů LASERů. Avšak pouze malá část z nich je v hodná pro použití v LASERových dálkoměrech. Omezením často bývají rozměry aparatury, hmotnost, pořizovací cena, provozní podmínky a odolnost při manipulaci.
\subsection{Pevnolátkový diodově čerpaný LASER}
Jde o typ LASERu, který jako aktivního prostředí využívá pevnolátkový krystal
\subsection{Koherentní čerpání}
\subsection{Relaxační kmity LASERu}
\subsection{Měření krátkých světelných impuzlů}
\section{Konstrukce vysílače}
\section{Řídící elektronika}
\subsection{Čerpací dioda}
\subsection{Buzení čerpací diody}
\pagebreak
\listoffigures
\pagebreak
\begin{thebibliography}{99}
\bibitem{http://www.nohrsc.nws.gov/technology/avhrr3a/avhrr3a.htm} {Zdroj obrázku reflektivity oblačnosti}
\end{thebibliography}
\end{document}