Rev 745 | Blame | Compare with Previous | Last modification | View Log | Download
\documentclass[12pt,czech]{article}
\usepackage[czech]{babel}
\usepackage[cp1250]{inputenc}
\usepackage{times}
\usepackage{geometry}
\geometry{verbose,a4paper,tmargin=2cm,bmargin=2cm,lmargin=2cm,rmargin=2cm}
\usepackage{array}
\usepackage{graphicx}
%\usepackage{multirow}
%\usepackage{bigstrut}
%\usepackage{amsbsy}
%\pagestyle{plain}
%\renewcommand{\tan}{\textrm{tg}}
\newcommand{\tg}{\textrm{tg}}
\newcommand{\cm}{\textrm{cm}}
\newcommand{\m}{\textrm{m}}
\newcommand{\mm}{\textrm{mm}}
\newcommand{\nm}{\textrm{nm}}
\begin{document}
\noindent \begin{tabular}{|>{\raggedright}b{4cm}|>{\raggedright}b{13cm}|}
\hline
\textbf{Název a \v{c}íslo úlohy}& 2 - Difrakce svìtelného záøení
\tabularnewline
\hline
\textbf{Datum m\v{e}\v{r}ení}& 23. 2. 2011
\tabularnewline
\hline
\textbf{M\v{e}\v{r}ení provedli}& Tomá Zikmund, Jakub Kákona
\tabularnewline
\hline
\textbf{Vypracoval}& Tomá Zikmund
\tabularnewline
\hline
\textbf{Datum}& 2. 3. 2011
\tabularnewline
\hline
\textbf{Hodnocení}&
\tabularnewline
\hline
\end{tabular}
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
\section{Difrakèní obrazce}
V celé úloze jsme pouívali He-Ne laser s vlnovou délkou $\lambda = 632,8\,\nm$. Paprsek jsme nasmìrovali poadovaným smìrem pomocí nastavitelného zrcátka.
Pro pozorování difrakce na hranì jsme museli svazek laserového záøení rozíøit. K tomu jsme pouili objektiv z mikroskopu. Pro vytvoøení èistého svazku jsme do výstupu z objektivu vloili clonku s malým otvorem (bodový zdroj). Pøed objektiv mikroskopu jsme vloili spojnou èoèku, tak aby její ohnisko bylo v místì bodového zdroje a paprsky vycházející z èoèky byly rovnobìné. Do takto rozíøeného svazku jsme vloili tenký rovnì zastøiený plech pøedstavující ostrou hranu. Ve vzdálenosti pøiblinì 3,5\,m jsme pozorovali difrakèní obrazec. V difrakèním obrazci byly znatelné prouky maxim a minim rovnobìné s hranou, nejlépe pozorovatelné v okolí hrany geometrického stínu.
Pro pozorování dalích difrakèních obrazcù jsme pouili úzký laserový svazek (bez rozíøení). U difrakce na tenkém drátì jsme pozorovali jedno centrální maximum jeho intenzita nebyla nejvyí uprostøed, ale spíe na okraji. Dalí maxima byly od sebe stejnì vzdáleny a jejich intenzita klesala se vzdáleností od centrálního maxima.
U difrakce na tìrbinì jsme pozorovali podobný obrazec, který se liil pouze tím, e nejvyí intenzita centrálního maxima byla uprostøed. To potvrzuje platnost Babinetova doplòkového principu. Protoe drát a tìrbina jsou vzájemnì doplòkové útvary, souèet jejich polí musí být stejný jako pole samotného svazku bez stínítka. Vedlejí maxima musí být u obou obrazcù na stejných místech, avak jejich pole budou mít opaènou fázi.
Dále jsme pozorovali difrakèní obrazec obdélníku, který mìl delí stranu vodorovnì. Centrální maximum tvoøil obdélník, jeho tvar odpovídal tvaru apertury. Ve smìru kadé stany tohoto obdélníku byla øada vedlejích maxim. Tyto maxima tvoøily také obdélníky, jejich jeden rozmìr odpovídal délce pøilehlé strany hlavního maxima a druhý odpovídal pøiblinì polovinì délky druhé strany hlavního maxima.
U difrakèního obrazce kruhové apertury jsme pozorovali jedno kruhové maximum a nìkolik soustøedných kruhových maxim okolo nìj.
Pro výpoèet Fresnelova èísla platí vztah \begin{displaymath}
N_F = \frac{\bar{x}^2_{max} + \bar{y}^2_{max}}{\lambda z}.
\end{displaymath} Napøíklad pro difrakèní obrazec obdélník o rozmìrech $a = 89\,\mu \m$ a $b = 112\,\mu \m$ ve vzdálenosti 351\,cm vychází Fresnelovo èíslo \begin{displaymath}
N_F = 0,009 \ll \frac{1}{2}.
\end{displaymath} Urèitì se tedy jedná o vzdálenou zónu. Fresnelovo èíslo pro tento obdélník $N_F = \frac{1}{2}$, právì kdy je difrakèní obrazec vzdálen $6,5\,\cm$. Ve Fresnelovì zónì, tedy blí ne $6,5\,\cm$ jsme vak ádné difrakèní obrazce nepozorovali. Je to zpùsobeno tím, e fáze pole v této zónì je velmi promìnlivá a velmi citlivì závislá na vzdálenosti.
\section{Výpoèet velikosti apertur podle difrakèního obrazce}
Vzdálenost stínítka od apertury je ve vech pøípadech stejná a to z = 351\,cm. U difrakèního obrazce tìrbiny jsme zmìøili vzdálenost -5. a 5. maxima $d_5$ = 13\,cm. Odtud vzdálenost prvního minima $x_1$ = 1,3\,cm. Pro výpoèet íøky tìrbiny vyjdeme ze vzorce \begin{displaymath}
x_m = \frac{m \lambda z}{a} ,
\end{displaymath} odkud vyjádøíme íøku tìrbiny \begin{displaymath}
a = \frac{m \lambda z}{x_m}.
\end{displaymath} Po dosazení hodnoty $x_1$ vychází íøka tìrbiny \begin{displaymath}
a = 171\,\mu m.
\end{displaymath}
Pro difrakèní obrazec drátu jsme namìøili vzdálenost -5. a 5. maxima $d_5$ = 22,7\,cm. Odtud vzdálenost prvního minima $x_1$ = 2,27\,cm. Z Babinetova principu plyne, e pro difrakèní minima drátu musí platit stejný vzorec jako pro tìrbinu \begin{displaymath}
a = \frac{m \lambda z}{x_m},
\end{displaymath} kde a je prùmìr drátu. Po dosazení $x_1$ vychází \begin{displaymath}
a = 98\,\mu m.
\end{displaymath} Drát tedy pravdìpodobnì bude mít prùmìr 0,1\,mm.
Pøi mìøení -5. a 5. maxima obdélníkové apertury nám vyla vzdálenost ve vodorovné ose $d_{5v}$ = 25\,cm a vzdálenost ve svislé ose $d_{5s}$ = 19,9\,\cm. Odtud vzdálenost prvního minima ve vodorovné ose $x_1$ = 2,5\,cm a ve svislé ose $y_1$ = 1,99\,\cm. Z výrazu pro intenzitu difrakèního obrazce obdélníkové apertury uvedeného v \cite{navod} je vidìt, e pro jednotlivé rozmìry obdélníkové apertury bude platit stejný vzorec jako pro tìrbinu. Proto \begin{displaymath}
a = \frac{m \lambda z}{x_m}, \qquad b = \frac{m \lambda z}{y_m}.
\end{displaymath} Po dosazení $x_1$ a $y_1$ dostáváme \begin{displaymath}
a = 89\,\mu \m , \qquad b = 112\,\mu \m.
\end{displaymath} U apertury bylo uvedeno, e se jedná o ètverec o stranách $89\,\mu \m$, jedna strana tedy odpovídá namìøeným údajùm.
Pro kruhovou aperturu jsme namìøili následující prùmìry prvních minim: $d_1 = 19,5\,\mm,\ d_2 = 36\,\mm,\ d_3 = 53\,\mm$. Pro polomìry tedy platí: $r_1 = 9,75\,\mm,\ r_2 = 18\,\mm,\ r_3 = 26,5\,\mm$. Ze vzorcù \begin{displaymath}
r1 = \frac{1,22 \lambda z}{d},\ r2 = \frac{2,23 \lambda z}{d} ,\ r3 = \frac{3,24 \lambda z}{d}
\end{displaymath} vypoèteme tøi hodnoty pro prùmìr kruhové apertury \begin{displaymath}
d \approx 277,9\,\mu \m \approx 275,2\,\mu \m \approx 271,6\,\mu \m.
\end{displaymath} Vzájemná odchylka jednotlivých výsledkù je dùsledkem nepøesného mìøení prùmìrù difrakèních minim.
\section{Závislost difrakèní úèinnosti na úhlu dopadu}
Difrakèní úèinnost obou typù møíek jsme mìøili radiometrickým wattmetrem, tak e jsme difrakèní møíku pøipevnili do otoèného stojánku s úhlomìrem a pøi osvícení svazkem nalezli první difrakèní øád. Do tohoto místa jsme pak umístili mìøící diodu wattmetru. Natáèením stojánku jsme pak mìnili úhel svazku a zapisovali hodnoty výkonu dopadajícího na detektor. Vlivem lomu v podloce møíky bylo ale tøeba postupnì upravovat pozici detektoru, aby citlivá plocha stále zùstávala osvícena difrakèním øádem.
Namìøená závislost je pak vidìt v grafu \ref{mrizky}.
\begin{figure}[htbp]
\centering
\includegraphics[width=150mm]{mrizky.png}
\caption{Závislost difrakèní úèinnosti prvních øádu tenké a objemové møíky na úhlu dopadu}
\label{mrizky}
\end{figure}
\section{Výpoèet period møíek}
Vzdálenost difrakèního obrazce od møíky je vech pøípadech $z = 351\,\cm$. U tenké fázové møíky jsme namìøili vzdálenost mezi -1. a 1. minimem $d_1 = 44,7\,\cm$. Odtud vzdálenost prvního minima $r_1 = 22,35\,\cm$. Dále jsme zmìøili vzdálenost tøetího minima $r_3 = 69,8\,\cm$. Pro výpoèet periody vyjdeme ze skalární møíkové rovnice \begin{displaymath}
\sin(\theta _m) - \sin(\theta _i) = m \cdot \frac{\lambda}{\Lambda},
\end{displaymath} kde $\theta _m$ je úhel difrakce do $m$-tého difrakèního maxima a $\theta _i$ je úhel dopadu rovinné vlny na møíku. Úhel $\theta _i$ je v naem pøípadì nulový. Pro møíkovou periodu $\Lambda$ bude tedy platit \begin{displaymath}
\Lambda = m \cdot \frac{\lambda}{\sin(\theta _m)} \approx m \cdot \frac{\lambda}{\tg(\theta _m)} = m \cdot \frac{\lambda z}{r_m} .
\end{displaymath} Po dosazení $r_1$ a $r_3$ vychází \begin{displaymath}
\Lambda \approx 9,9\,\mu \m \approx 9,5\,\mu \m.
\end{displaymath}
U tenké amplitudové møíky jsme namìøili vzdálenost mezi -1. a 1. minimem $d_1 = 41,5\,cm$. Odtud vzdálenost prvního minima $r_1 = 20,75\,\cm$. Dále jsme zmìøili vzdálenost tøetího minima $r_3 = 63,5\,\cm$. Ze stejného vzorce jako v pøedchozím pøípadì vypoèteme po dosazení $r_1$ a $r_3$ møíkovou periodu \begin{displaymath}
\Lambda \approx 10,7\,\mu \m \approx 10,5\,\mu \m.
\end{displaymath}
Braggùv úhel objemové møíky jsme nalezli tak, e jsme wattmetr nastavili na vlnovou délku $\lambda = 632,8\,\nm$ a mìøili jsme výkon maxima prvního difrakèního øádu. Snímaè jsme se snaili nastavit kolmo na dopadající záøení a udrovat stále ve stejné vzdálenosti od møíky. Pomocí wattmetru jsme nali úhel dopadu rovinné vlny na møíku, pøi kterém byl výkon záøení prvního maxima nejvyí. Pro objemovou møíku nám vyel tento Braggùv úhel \begin{displaymath}
\theta _{B} = 29,5^\circ .
\end{displaymath} Pøi tomto úhlu jsme zmìøili vzdálenost møíky od stínítka $z = 121\,\mm$ a vzdálenost prvního maxima od nultého maxima $x = 190\,\mm$. Stínítko bylo umístìné kolmo na svazek nultého maxima. Pro úhel mezi paprsky prvního a nultého maxima tedy platí \begin{displaymath}
\tg(\theta _1) = \frac{x}{y}, \qquad \theta _1 = 57,5\,^\circ .
\end{displaymath} Vlnový vektor vlny nultého maxima oznaèíme $k_1$.
Z Braggovy podmínky a z obrázku \ref{mrizka} plyne vztah \begin{displaymath}
\sin(\frac{\theta _1}{2}) = \frac{\frac{\mid K \mid}{2}}{k_1} = \frac{\lambda}{2 \Lambda},
\end{displaymath} odkud \begin{displaymath}
\Lambda = \frac{\lambda}{2 \sin(\frac{\theta _1}{2})} = 657,8\,\nm.
\end{displaymath}
\begin{figure}[htbp]
\centering
\includegraphics[width=100mm]{mrizka.png}
\caption{Objemová møíka pøi splnìné Braggovì podmínce}
\label{mrizka}
\end{figure}
Nakonec jsme jetì zmìøili vzdálenost nultého a prvního maxima dalí tenké amplitudové møíky $r_1 = 54\,\mm$ ve vzdálenosti $z = 465\,\mm$. Z rovnice pro tenkou møíku jsme vypoèítali \begin{displaymath}
\Lambda = 5,5\,\mu \m.
\end{displaymath} U této møíky jsme v pøedchozí úloze mìøili selektivní køivku.
\section{Rozdíly mezi difrakcí na tenké a objemové møíce}
Z grafu na obrázku \ref{mrizky} je vidìt znaèný rozdíl v rozloení difrakèní úèinnosti na úhlu dopadajícího záøení vzhledem k typu difrakèní møíky. Je zøejmé, e objemová møíka je velmi citlivá na úhel a má vysokou difrakèní úèinnost pouze ve velmi úzkém rozsahu. To je dáno nutností splnìní Braggovy podmínky, která vyaduje, aby pøíspìvky od jednotlivých elementárních vlnoploch vznikajících na møíce byly soufázové. A vzhledem k tomu, e v objemové møíce se svìtlo mùe íøit po drahách rùzné optické délky, bude soufázovost splnìna pouze pro konkrétní úhel. Tento problém nenastává u tenkých møíek, kdy nemùe dojít k výraznému fázovému rozdílu elementárních vlnoploch a difrakèní úèinnost se úhlem dopadajícího záøení mìní pouze minimálnì.
\begin{thebibliography}{99}
\bibitem{navod} Kolektiv KFE FJFI ÈVUT: \emph{Úloha è. 2 - Difrakce svìtelného záøení}, [online], [cit. 2. bøezna 2010], http://optics.fjfi.cvut.cz/files/pdf/ZPOP\_02.pdf
\end{thebibliography}
\end{document}